Kdo je nahradí?

V posledních letech se česká zdravotní péče potýká s narůstajícím problémem stárnutí lékařů, zejména v oboru praktického lékařství a pediatrie. Tento trend má dalekosáhlé důsledky pro dostupnost a kvalitu primární péče v naší zemi.
Podle aktuálních statistik je průměrný věk praktických lékařů v Česku alarmujících 56 let, přičemž téměř třetina z nich již překročila důchodový věk. U dětských lékařů je situace podobná, s průměrným věkem 58 let. Tento stav je výsledkem dlouhodobého nedostatku mladých lékařů, kteří by nahradili své starší kolegy odcházející do důchodu.
Problém tkví v několika faktorech. Jedním z nich je nízká atraktivita oboru praktického lékařství pro čerstvé absolventy medicíny. Mnoho mladých lékařů dává přednost specializacím, které nabízejí vyšší finanční ohodnocení a prestižnější kariérní vyhlídky. Praktické lékařství je často vnímáno jako méně lukrativní a náročnější obor z hlediska administrativy a komunikace s pacienty.

Dalším faktorem je nedostatečná podpora ze strany státu. Systém vzdělávání a financování primární péče dlouhodobě zaostává za potřebami oboru. Chybí dostatek rezidenčních míst pro mladé lékaře, kteří by se chtěli specializovat na praktické lékařství nebo pediatrii. Finanční ohodnocení praktických lékařů také není dostatečně motivující, zejména ve srovnání s jinými specializacemi.

Důsledky stárnutí praktických a dětských lékařů jsou vážné. S odchodem zkušených lékařů do důchodu se snižuje dostupnost primární péče, zejména v menších městech a na venkově. Pacienti jsou nuceni dojíždět do vzdálenějších ordinací nebo čekat dlouhé týdny na termín. Přetížení zbývající lékaři pak mají méně času na individuální přístup k pacientům a hrozí pokles kvality péče.

Řešení tohoto problému vyžaduje komplexní přístup a spolupráci všech zainteresovaných stran. Ministerstvo zdravotnictví by mělo ve spolupráci s lékařskými fakultami a profesními organizacemi vytvořit strategii pro zatraktivnění oboru praktického lékařství a pediatrie pro mladé lékaře. To zahrnuje navýšení rezidenčních míst, zlepšení finančního ohodnocení a snížení administrativní zátěže.

Zároveň je třeba podpořit stávající praktické a dětské lékaře, aby mohli ve své praxi pokračovat i ve vyšším věku, pokud o to mají zájem. Toho lze dosáhnout například podporou sdílených praxí, kde by starší lékaři mohli předávat své zkušenosti mladším kolegům a postupně snižovat svůj pracovní úvazek.

V neposlední řadě je nutné zvýšit povědomí veřejnosti o důležitosti primární péče a role praktických a dětských lékařů. Pacienti by měli být vedeni k zodpovědnosti za své zdraví a k využívání preventivních prohlídek, které mohou včas odhalit vážné zdravotní problémy a snížit zátěž na zdravotní systém.

Stárnutí praktických a dětských lékařů je naléhavou výzvou pro český zdravotní systém. Pokud nebudeme jednat rychle a rozhodně, hrozí, že se primární péče stane nedostupnou pro značnou část populace. Je na čase, abychom spojili síly a zajistili, že i budoucí generace budou mít přístup ke kvalitní a dostupné zdravotní péči u svých praktických a dětských lékařů.